Na odreagování slouží nejlépe knihy.
"Život je příběh vyprávěný blbcem."

Matematika

11. března 2014 v 20:27 | Toffi |  Jiné

Jak rozumíme matematice?

Slovní úloha: Šli dva velbloudi. Jeden byl bílý druhý šel doprava. Kolik tedy váží asfalt, jestliže je šnekovi 10 let?
 

2013 aneb téma týdne

25. prosince 2013 v 16:29 | Toffi
Rok 2013 se pomalu, ale jistě blíží ke konci. Byl to rok, kdy byl zvolen nový presidena někteří z vás možná ví, že je tu i nový papež František. Prožili jsme krásný roka můžeme jen doufat, že rok 2014 bude stejně nebo více dobrý. Kdo by se netěšil, že? Se silvestrem se nemusí chodit do školy a nejspíš v některých prací mají taky volno. 2013 končí číslem 13. Jistě to někdo bere jako smůlu, ale žádnou to npřineslo. Žádný konec světa. Můžeme jen čekat a přemýšlet nad tím dalším rokem. A nejlepší bude slavnostně hon zavřít a po hlavě se vřítit do toho nového.

1. Podivná smrt Roberta Jonse

8. prosince 2013 v 20:13 | Toffi |  1. díl
Tak jsem se rozhodla skusit štěstí s něčím okolo upírů, vlkodlaků a vztahů. Tak tady je 1. kapitola

Jeli jsme v oranžovém Porsche. Začaly prázdniny a my měli namířeno do Řeckého města Oiay. Bylo to sice přes půl Země, ale komu na tom záleží. V dalších pěti hodinách musíme dojet k mamčinýmu bratrovi, kde necháme auto a Thomas nás pak hodí na letiště. Při trošce šěstí to stihneme.

Zrovna jsme prakovali před domkem, když přiběhl Thomas. Už z jeho skleslého výrazu byo vidět, že ho něco trápí. To k němu nesedělo. Byl vžycky dobře naladěný a se vším si poradil levou zadní. Přestává se mi to líbit.

Došel k nám. "Omlouvám se, ale dnes s vámi nemůžu nikam jet. Stala se taková ... nehoda. Včera večer našli Roberta Jonse rozcupovaného v lese. Trvalo dlouho, než zjistili, kdo to je. Vrah tu stále ještě někde pobíhá. Za dvě hodiny bude pohřeb."

To mi bohatě stačilo. Vyběhla jsem z auta a co nejrychleji vběhla do lesa. Za sebou jsem jenom slyšela, jak na mě volaí, abych se vrátila. Ale teď nemůžu. Musím být sama. Potřebuju to.

Vběhla jsem na malou mýtinu uprostřed lesa. Odtud už je to jenom kousek. A opravdu. Na konci začínaly být vidět balvany porostlé mechem. Asi po dvaceti metrech dokonce kousky sloupů. A zanedlouho bylo vidět malé panství, celé zarostlé, které bylo postaveno na místě, kde dřív stál hraad. Proto ty sloupy. S naší partou jsme to tu našli. Byl v ní i Rob. Jediný, který nepatřil do rodiny. Jinak tam byl brácha, já a bratranci Thomas, Kevin a George.

Vběhla jsem dovnitř a zamířila rovnou ke schodů. Nikdo jiný o tom nevěděl. Měli jsme tam takové tajné místo. Já a Rob. Našli jsme ho, když jsme tu byli poprvé. Ve sklepě jsem se propadla. Vytáhl mě ven, zadělal to prkny a dal přes to jakýsi gauč co tam byl. Chodili jsme tam o každé volné chvilce bez zbytku party. Nakonec jsme se tam zabydleli, Dokoupili tam pár věcí jako je skládací stůl, pár židlí a skříň. Chtěli jsme to ukázat klukům, až se vrátím s bráchou z dovolené. Bylo by to 9 let od založení naší party. Ale teď tam místo krásně žlutozeleně zářivého koberce byl všude prach. Zřejmě už tu hodně dlouho nikdo nebyl. A tím nikdo myslím Roba.

Nejpozoruhodnější byl trůn na konci, který jsme našli zarostlý v keřích. Tenkrát jsme se vrátili celí poškrábaní.
"Hledáš něco?" ozval se z tmavého rohu hluboký mužský hlas.

Ale ... vždyť tu niko nebývá, protože o tom nikdo neví. Tak co tady dělá? Kdo to je? A Jak se sem dostal?

Pak z rohu vyšel ... Rob? Ale to není možné. Vždyť je mrtvý. Tak ... to se mi nechce líbit. To jsem v tom autě asi usla a tohle je jen sen. Štípla jsem se do ramene a nic. možná si to vymýšlím. Zatřásla jsem hlavou a pořádně si ji proklepala, ale pořád nic. Co teď? Asi jsem se zbláznila. Jaksi jsem vám totiš neřekla, že jsme si byli opravdu blízcí a asi mám teď halucinace z toho proudu žalu, který mě zasáhl.

"Lucy? Jsi to opravdu ty? Vyrostla z tebe kráska. Ale co tady děláš? Neměla jsi náhodou sedět v letadle na cestě do Řecka?" byl tak skutečný.

"Thomas říkal, že jsi mrtví a ... já to málem nevydržela. Utekla jsem. Ale co tady děláš ty? Za dvě hodiny máš pohřeb."
"Vlastně už za půl hodiny. To je blbý co. Nepřijít na svůj pohřeb. Vlastně by se dalo říct, že jsem mrtvý. A je mi líto, že jsem vám překazil dovolenou, ale ten mrtvý jsem nebyl já. " hodil po mně úsměvem.

"Ale vžyť tě našli mrtvého a jak to, že by se dalo říct, že mrtvý jsi, ale stojíš tu přede mnou." stále mi to nezapadalo do sebe. Asi jsem vážně cvok. Měla bych si zajít na psychinu. Vzali by mě jako zvláštní případ. Super, že?

"Tak znovu. Nenašli mě, ale někoho jiného a proč jsem mrtvý zjistíš za pár dní taky." pak mě odhodil přes půlku pokoje, rozkopl krabice, které měly být spíš schody, vyskočil nahoru a jen mi zamával.

"Jo, a ve skříni máš jídlo a vodu, však víš." pak bylo slyšet jen to, jak zasouvá gauč tak, aby díra nebyla vidět. Prkna ale nezakryl, abych tam měla vzduch. Jojo, tak jsem zavřená ve sklepě a myslím na to, že mi sem proudí kyslík místo toho, abych plánovala únikovou cestu.

Rychle jsem přeběhla místnost až ke krabicím. Byly hrozně těžké, nevím čeho, ale i kdybych je poskládala, gaučem neepohnu. A jsem v háji. Odsud mě nikdo neuslyší. Nejspíš nemusím marnit čas snahou o přivolání pomoci. Začala jsem místo toho procházet místnůskou a vymýšlet únikový plán. Ale bohužel Mě nic nenapadalo. Žádná okna, žádné sirky a dynamit a žádný tajný východ.

Hned, co jsem si to v duchu řekla, jsem o něco zakopla. Ale v půlce koberce? Žádná tajná chodba? A co když jo. Rychle jsem odhrnula koberec. A opravdu. Byla tam padací dvířka. Rychle jsem je otevřela. Vedla tam chodba. Naštěstí jsem se nikdy nebála pavouků. Skočila jsem tam, vytáhla z kapsy mobil a začala si svítit. Rozběhla jsem se. Rovně, doprava, doprava, doleva, rovně, doprava, dolů, doprava, doleva a nahoru. Rozevřela jsem dveře ven. Přetrhla přitom provázek. Náhle se za mnou zavřely železné dveře, cvakl zámek a sklapla past. Byla jsem odklíčena.
 


Oceán

2. prosince 2013 v 20:09 | Toffi
Mořské vlny se převalují,
západ slunce podtrhují.
Tam v červáncích zapadá,
nás ke spánku tím ukládá.

A zatím co tsunami se blíží,
my spíme spánkem bez potíží.

Starou loď vidět je pod vodou,
nejlíp však vlajku děravou.
Kapitán spí navěky,
i když spal už celé roky.

Tam na dně poklad vidět je,
v truhli jenom korále.
Ty kdysi nosil dánský král,
a do Anglie je poslat dal.

Na cestě piráti je přepadli,
a tuhle truhli ukradli.

Tak toto jsem napsala v hodině výtvarky kvůli kaligramům nebo jak. To je Obrázek, který není nakreslen tužkou, ale jeho tvar rýsují slova veršů. Více na wikipedii.

Advent aneb téma týdne

2. prosince 2013 v 20:00 | Toffi
Advent. Období před vánoci, kdy postupně zapalujeme svíčky každou neděli jednu. Příprava na vánoce. A proto ho nemám ráda. Při adventu si vždycky vzpomenu na to, že musím kupovat dárky. Nenávidím utrácení, ale zároveň mám ráda nakupování. Vánočních dárků musím vřdycky sehnat hodně. Tady to nestačí jako jeden dárek na narozeniny či svátek. Bohužel. Takže už mám seznam:
  1. máma
  2. táta
  3. Lucka
  4. Maruška
  5. babička
  6. děda
  7. babička
  8. děda
  9. Lulu
  10. Gabča
  11. Bára
  12. Gabča (z hospody u babičky)
  13. Vikina
  14. Kika
  15. pan učitel Rezek
  16. paní učitelka Kubíková
  17. strejda Radek
  18. Míša
Celkem dost ne? Tak už víte, proč nakupuju dárky až v době adventní? Bohužel tento sezna pořád stoupá. Plačící To jsem celá já. Tak radši zmlknu, než na něj někdo přibyde.

Provokace aneb téma týdne

1. prosince 2013 v 21:14 | Toffi
Provokace. Tak s tím se stýkám denně. Mám totiš mladší i starší sestru. Takže ... jednou provokuju já a jednou někdo jiný. Beru to jako součástí dne. Nejčastěji asi provokuju Marii, svou mladší sestru. Však někteří z vás to určitě znají. Maruška sem, Maruška tam, aa co bylo ve škole Maru , to nevadí, že máš špatnou známku, to se zlepší já ve tvém věku ... Rodiče na tom mají taky podíl. (Jak jinak.) Tákže to pak probíhá pořát stejně. Marie se zeptá, máma odpoví, já ji začnu provokovat, tím, že v jejím věku jsem byla o rok výš a nemusela jsem se ptát, ona mi řekne, že za to nemůže, že měla odklad a tak to vyvrcholí až v hádku, kde se snažíme tu druhou odpálit agumentem, na který nebude mít ta druhá co říct. Samozřejmě to skončí tak, že mě mamka seřve a Marie se zašklebí. Já mám alespoň dobrý pocit z toho, že se nemusím schovávat za rodiče. Tak co, Je to u vás taky tak?

Stmívání

1. prosince 2013 v 14:33 | *Niallerka* |  Přečtěte si
Její náruč bezednou
zaplní Jacob rázem,
který ji však nejednou
srazí zpátky na zem.

Bella je teď na hraně,
zatmí se a blýská,
Edward k její ochraně
rudovlasou ztříská.

Svatební šat překrásný,
noci na ostrově,
a pak porod bolestný,
život daný nově.

S rozbřeskem Bella vstala
do nového bytí,
jako fénix z popela,
nebylo již zbytí.

Malá dcerka Renesmee,
smysl jejich existence,
nikdo jí jim nevezme,
ubrání ji až do konce.

Ach ten silný žár,
ach ta velká posedlost.
Na dalších let pár,
překlenem si most
do tohoto světa,
žít svá mladá léta.

Prsa aneb téma týdne

18. listopadu 2013 v 20:42 | Toffi
Ou, nevím proč, ale toto není téma, které bych tady čekala. No nicméně se k němu samozřejmě vyjádřím. Táákže to má asi každá holka. Většina v mém věku 11/12/13 ani neví co jim hrozí. Nemyslím tím, že by to byl hřích, ale prostě je šance onemocnění rakovinou. Moc se mi o tom ale nechce psát. Asi jsou lidé, kteří se k tomu vyjádří bez problémů. Problém je, že já jsem v rodině, kde se to moc neprobírá, a tak to beru jako slovo, co se neříká moc často. Tak to ale určitě není. No, nebudu vám tady vyprávět vztahy v naší rodině k názvům částí těla... . Radši se vrátím k původnímu směru. Některé ženy můžou dostat rakovinu, a to podle mě není štěstí. Proto si něktěří dělají testy. Nebudu rozepisovat, co to je a jejich průběh. Protože o tom moc nevím. Vím ale, že jakási slavná herečka nebo spisovatelka měla rakovinu a proto podstoupila jakousi operaci. Já osobně bych ale nikomu nikdy nedovolila, aby se mi tam rýpal. Takže pápá

Dabing nebo titulky? aneb téma týdne

14. listopadu 2013 v 19:02 | Toffi
Velmi zvláštní otázka. I když to je vlastně každá. Záleží na tom, jak to myslíte. Jestli se dívám na pohodový film, neb na sci-fi. Různé komedie, příběhy atd. mám radši s titulky. Ale sci-fi nebo fantasy bych radši dabing.
A teď proč. Protože u většiny komedií tomu rozumím. Zas tak hloupá nejsem a pár slovíček z cizích jazyků umím. Ale když to je o vědě nebo fantasy, tak to prostě mám radši v překladu. Horory jsou asi lepší s titulky,že.
Na co ale dabing nebo titulky je, když existuje to druhé? To je zase otázka, kterou si pokládám já. Proč máme titulky, když je dabing? a proč máme dabing když jsou titulky? Podobné jako co bylo dřív? Slepice nebo vajíčko? Nevím. Ale kdyby to šlo, asi bych si pro procvičení angličtiny pustila český dabing a anglické titulky.

1. Prolog

8. listopadu 2013 v 22:27 | Toffi |  1. Díl - Oheň
,,Volala jste mne, královno?" zeptal se Ernetill už ve dveřích.
,,Ano, nadešel čas. Dnes jsi dokončil výcvik. Musíš ihned vyjít. Není času nazbyt a ani nevíme, kde ji hledat. Poznáš ji díky tomuto obrazu. A tady máš mapu. Přeji hodně štěstí." s těmi slovy mu královna Thellia podala dva svitky a odešla.

Vběhla jsem do stájí a zamířila ke své nejoblíbenější kobylce Taině. Musím s ní zajet k jezírku, aby se konečně umyla. Je tak špinavá, jako asi nikdy. Nechám ji na pastvině o trochu déle než obvykle a hned, co začne pršet se v něčem vyválí.
Zas tak hrozné to není.
Ale je, a ty to víš. Nechci, abys tady byla ostudou celého statku. Můj otec na tom tvrdě dřel. Jasné.
No dobře. Ale ať ti to netrvá moc dlouho.
Rozkaz!
Nezabránila jsem se smíchu.
Co je na koupání směšného?
Na koupání nic. To je na tobě.
Vyvedla jsem ji ven. Šli jsme vedle sebe k jezeru. Cesta nebyla dlouhá. Neustále se snažila dostat do mého košíku s jablky. Moc dobře věděla, že je stejně dostane.
Zastavilijsme se a hned do toho pustily. Začalo zapadat slunce a ve vodě byl vidět jeho nádherný odraz. A pak...
Taky to vidíš?
Co?
Ten stín.
Jaký? Začínáš mě děsit.
Podívej se pořádně proti tomu slunci.
Vidím ho. Ale co by tu dělal...elf? Všiml si mého zkoumavého pohledu, proto se začal přibližovat.
Utečeme?
Ne.
Prosím.
Ne!
Proč? Já mám strach. Neznáme ho.
Třeba něco potřebuje.
Nebo nás chce zabít. Já nechci umřít! Ještě ani nemám čtyři. Jsem moc mladá.
Tady nikdo neumře!
Vždyť má meč!
To ale nic neznamenná... I když tomu moc nevěřím. To jsem jí ale říct nemohla.
Už byl skoro u nás. Začínám mít výčitky svědomí, že neposlouchám zdravý rozum. Nejlepší by lřece bylo utéct. Vůbec ho neznám. Má meč a elfové tu nežijí. Co víc ještě musím vědět?
,,Jsi jí tak podobná..." pronesl tichým hlasem ,, ...a přitom jiná, než jsem si tě představoval."
On tě zná?
Asi se zbláznil.
Vždyť tomu sama nevěříš.
Prokouklas mě.
,,Jsi to ty?" najedlou mi ukazoval svitek s mým obrazem.
,,A-a-ale jak, kde, proč..." nerozumím tomu. Ke to vzal? A proč mě hledá?
,,Konečně. Ani nevíš, že uš tě hledám asi dva měsíce. Všechno ti vysvětlím cestou. Začíná být tma."
,,J-j-já s tebou nikam nepůjdu."
,,To snad ne! Já kvůli ní dělám desetilettý výcvik, dva měsíce ji hledám a ona na to ne?"
,,Kdo jsi?" proč o mě mluví v třetí osobě? A jaký výcvik?
,,Aha, pardon. Já jsem Ernetill aty?"
,,Tofia"
,,Nech mě to prosím vysvětlit."
,,Pojď k nám. Řekneš mi to ráno."
Nedělej to.
Proč.
Vždyť ho neznáš.
Ale věřím mu.
A s těmi slovy jsme šli na zpáteční cestu.


Fantasy literatura

7. listopadu 2013 v 20:21 | Toffi
Rozhodla jsem se začít s tajemnou zemí, plnou nástrah a nebezpečí, kterou prochází dívka jménem Tofia. Jak to dopadne? Čtěte dál. Po dokončení 5. dílu se můžete těšit na zcela nový příběh

Neváhej a čtí

7. listopadu 2013 v 20:19 | Toffi |  Kouzlo živlů
Milý čtenáři,
Tímto tě chci pozvat do změ pěti království: Ohlardie, Vouritnie, Věrtinie, Zetonexie a Zluveltie. Je to země, kde začíná nadláda zla. Zarazit to ale může jen Tofia, dívka napůl elf a napůl člověk, která díky svému daru mluvit se zvířaty hledá čtyři elementály, aby dokázala zarazit zlo a sjednotit zemi. Jak její příběh dopadne? 1. kapitola vyjde 10. listopadu 2013 tady na blogu.

Detektivky

7. listopadu 2013 v 19:51 | Toffi |  Detektivky
Ahojky Chci vám jen sdělit, že jsem se rozhodla začít detektivkou. Bude to asi o komisaaři s pejskem a krásnou kolegyní, kteří řeší případy týkající se vražd nebo únosů. Prosím sledujte podrubriky. Děkuji

Pavoučci

7. listopadu 2013 v 19:44 | Toffi |  Pomoc zvířatům
Má to být pomoc zvířatům, že? Ale co to má společné s pavoučky. Celkem hodně. Vztahuje se k tomu příběh malého pavoučka, který byl zabit 6. listopadu 2013 mezi 11:30 a 11: 45 přibliižně. Poslouchejte. Byla druhá přestávka,, a v sedmé třídě bylo rušno. Kluci našli krásného malého pavoučka s bílým flekem na zadečku. Báli se ho všechny holky, kromě mě, Vikiny a možná ještě někoho. Co bylo ale neuvěřitelné je, že se toho malého roztomilého tvorečka bál i jeden kluk. Radši nejmenuju. Klici z toho měli legraci a nosili ho za holkama, hlavně za druhou Vikinou. Nejvíc mě naštvala Liba. Rozhodla se ho zabít! Taková hrůza! Malý roztomilý tvoreček proti Libě s pravítkem! Nejradši bych jí jednu flákla. Co si to dovoluje! Jak by se jí líbilo, kdyby ji chtěl nějaký obr zabít pravítkem a následně spláchnout do záchodu! Budu to brát jako zneuctění to ho pavoučka, avšak v jejím případu bych řekla zneuctění záchodu. Přežil s námi jednu hodinu v krabičce, kde si udělal pavučinu. Po hodině ho ale Liba zašlápla. Tečku tomu dodala moje do té doby nejlepší kamarádka Kika, která z nich má strach. To ji ale neomlouvá. Jak mi to může udělat a říct, že už je konečně naštěstí mrtvý a teď ho můžou spláchnout do záchodu! Pavouky mám stejně jako vlky nejradši. Zasadila mi tak do srdce velkou ránu. Asi si to ani neuvědomila, i když z mého pohledu, který byl naštvaný a zrazený nebo nevěřícný dohromadi to mohla vyčíst. Proto jsem se rozhodla založit Pavoučky, kteří bojují proti zabíjení malých, bezbranných, roztomilých pavoučků blbečky všeho druhu. Zatím jsem zde sama. Tento klub má tři pravidla: 1. nezabíjet pavouky 2. nezabíjet pavoučky 3. nezabíjet pavouky i pavoučky.
Chceš se přidat? Napiš do komentářů
1. jméno/přezdívku
2. vztah k pavoukům
3. email
4. blog (jen pokud ho máš, není nutný.)
Pravidla už znáte. Jen bych byla ráda, kdybyste o nás případně někomu řekli. Děkuji

Pardon

7. listopadu 2013 v 19:15 | Toffi |  Omluvy
Omlouvám se za neaktivitu, ale momentálně toho mám až nad hlavu.Hodlám pořádně rozjet blog Neomezeno, ale není čas. Mám toho moc ve škole i v kroužcích. Jako by to nestačilo, připletou se mi do toho i problémy jako: nedostatek času, čtení povinné literatury a recitace. Opravdu nestíhám a proto to tu oživím asi až o víkendu, ale teď na to nemám. Děkuji za pochopení

Přijetí

7. listopadu 2013 v 19:02 | Toffi |  1. Záhada železného domu
Bylo osm hodin ráno a pan Drops se svým pejskem Dennym se chystal na přijímací pohovor do policejní stanice oddělení vražd a únosů. Pokud mu to vyjde, on i jeho skvělý psí přítel dostanou zaměstnání. Už ráno měl všechno popletené. Oblékl si každou ponožku jinou, naopak kalhoty, místo cukru si dal do čaje sůl a místo konzervy dal Dennymu broskvový kompot. Naštěstí ho na to také hned hlasitým zaštěkáním Denny upozornil.
Poslali ho do posledního patra na konec chodby první dveře vpravo. Vešel do místnosti. Byla bíle vymalovaná, z okna byl nádherný výhle. V rohu byste byli viděli tiskárnu, kdyby ji nezakrývali dva stoly, jeden převršen hromadou různých papírů, složek nebo krabic.
Za tím stolem na něj čekala žena. Měla na sobě červené tričko s velkým výstřihem, černou milisukni a bílé boty na platformě. Tmavě hnědé vlasy jí sahaly do půlky zad.
,,Vy musíte být pan James Drops. A toto bude Denny." ukázala na psa.
,,Dobrý den. Omlouvám se, že jdu pozdě."
,,V pořádku. Já přišla taky před chvílí." pousmála se. ,,Teď vám řeknu, jak to proběhne. Budete mít dva měsíce, abyste vyřešil jeden případ. Já vám samozřejmě budu pomáhat, abyste to nezpatlal. Začínáte dnes v 14:00 po obědě, tady. Pak už jen počkáme na první telefonát. Dejte mi prosím vaše telefoní číslo. Máme ale dalších deset zájemců, tak se snažte. Toto bude váš stůl." ukázala na prázdný stůl, ,,Tady máte věci, které budete potřebovat." s těmi slovy mu podala krabici a odešla.
Naklonil se k jejímu stolu a přečetl si na průkazu policie Katherine Daugte.
,,No, Denny, vypadá to, že máme dočastné zaměstnání." a odešli ke stolu prohrabat krabici od Katherine.

Kam na rande aneb téma týdne

4. listopadu 2013 v 19:26 | Toffi
Ou, velmi netradiční téma. Jenže já ještě kluka nemám takže zaručeně dobré tipy vám nedám. Většinou se chodí do restaurace nebo do kina. Já bych si ale své první rande představovala asi takto: hmmm zvířata, jídlo, hudba a dobré prostředí. To jsou moje podmínky. Takže asi ne v kině na hororu s popcornem. Spíš restaurace v zoo někde u louky nebo lesa. Jak to většinou bývá nesla by se k nám ta nejhezčí hudba z různých výběhů. Možná by to překonala jenom jízda na gondole v noci. Ale málokdo si dopřeje 1. rande až v Benátkách...

Zoo

17. října 2013 v 17:34 | *Naillerka* |  Pepíček
Jde Pepíček se školou do ZOO. Paní učitelka se zeptá: "Děti, co to tam visí za ptáka?"
Pepíček: "To je netopýr. Ale jak jste poznala, že visí za ptáka?"

nikdo není doma

17. října 2013 v 17:30 | *Naillerka* |  Pepíček
Anička volá Pepíčkovi: "Pepíčku,přijď dneska večer k nám, nikdo nebude doma."
Pepíček se navoní, učeše, obleče, přijde, zazvoní.
A nikdo není doma...

paní učitelka

17. října 2013 v 17:26 | *Naillerka* |  Pepíček
Pepíček ve škole dává paní učitelce hádanku.
Schválně, paní učitelko, jestli uhodnete, co to je:
"Je to pro vás a strká se to do vás."
"No, Pepíčku!!! Takový sprosťárny!"
"Ale paní učitelko, to jsou přeci květiny. Jsou pro Vás a strkají se do váz."
Učitelka o přestávce hned vypráví kolegyni:
"Hele, mám super hádanku. Hádej, co to je, je to pro tebe a strká se to do tebe."
Jde okolo Pepíček a říká:
"Paní učitelko, VYKAT, VYKAT, jinak je to penis."

Kam dál

"Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem."